ento překlad je věnován v úplné úctě místodržiteli generálovi Ala el Mulknovi v kirmanském aperském Beludžistanu na památku několika dnů, které jsme naříkajíce společně prožili ve vyhnanství v Bagu.

Když nastoupil na trůn král králů, a když se rozšířila zpráva o spravedlnosti a milosrdenství tohoto nenapodobitelného panovníka na celém světě, když došla o něm zpráva až do domu v Ige, opouštěl jsem Bagdad - záštitu míru (Dahr - Salam) ve společnosti Vašeho nejponíženějšího sluhy Riza Kuli Mirzi. Bylo to v roku 1279 letopočtu Hadžry. Když jsem putoval k svaté Mešitě políbit hrob, ať na něm spočívá požehnání všemohoucího Boha, Isámů, jejich úctyhodných předků a potomků vůdců lidstva. Zastavili jsme se na hradě jménem Hadži Kurim v Kirmanu, kde Rizu Kuli Mirz zastihla smrt a jak písmo hovoří: „Všechno co dýchá, okusí smrt“. Odešel a jak jsme pochopili skryté tajemství ve slovech: „Žádná živá bytost neví, v které zemi zemře“. Když jeho duše rozepjala svoje křídla a vystoupila na místo odpočinku, dopravili jsme jeho rakev do svatého města Nadžafunech, nechť jsou požehnaní Ti, kteří je posvětili (Nadžaf - původní domov Alino), aby jej tu pochovali vedle jeho předků. A pak velmi smutný pokračoval jsem sám v cestě do svatého města (Teherán).

Když jsem přišel k Nazarati Andůl Husinovi, ať žije ve věčném pokoji a spokojenosti, který mně požehnal na moji pouti, právě začala velká horka a jeho Veličenstvo s celým svým dvorem bylo na cestě do letoviska Sinranátu. Někteří věrní jeho Veličenstva a státu je informovali již o mě a mé situaci. A tak stvořitel života, který stvořil výšiny a propasti, který  každou bolest změnil na radost, ponížení v poctu a na každou bolest našel lék, vnukl králi myšlenku, aby přikázal Dast Al Khánovi, ministru veřejných záležitostí, aby mě oddaného služebníka dal předvolat. A tak věrný rozkazu krále v ministerském kočáře, jeli jsme do Najavry, kde král právě tábořil. Po krátkém čekání ve stínu královského stanu, bylo nám dopřáno, že jsme se mohli objevit před tváří krále, slunci podobnému, nechť jsou jemu obětovány naše duše.

            Projevil tolik přívětivosti a přízně, královské ochoty a přijal nás tak srdečně, že všechno to, co jsem slyšel o jeho Veličenstvu, byl jen nepatrný zlomek skutečnosti. Hlasitě jsem zvolal: „na Tebe upírám pohled ubohého cestujícího. Tvá kouzelná milost, nežádám si více toulat se po světě, ale hledám milý domov v této vlasti.“ Mluvil o vybraných záležitostech a perly královských slov plynuly z jeho úst, toť slova králů. A já - jeho otrok - zúčastnil jsem se tohoto rozhovoru podle mých schopností..................................

 Celý spis 408kb zašleme na požádání