Metodické pokyny k chovu dravců a sov v péči člověka 

Preambule

Tento metodický pokyn se vztahuje na všechny příslušníky řádu dravci (Falconiformes) a sovy  (Strigiformes), ( dále jen „dravci“), kteří jsou v péči člověka. Účelem tohoto pokynu je stanovení životních podmínek tak, aby nedocházelo k jejich strádání.

I. Všeobecná část

1.1. Úvod

Dravci jsou po staletí vychováváni k sokolnickému využití.

Chov dravců a sov vyžaduje znalost věci – odbornost, kterou získávají zájemci starší 18 let, členi ČMMJ, úspěšným složením sokolnické zkoušky, organizované Klubem sokolníků při ČMMJ (dále jen KS). Tato odbornost je nezbytným předpokladem pro předcházení týrání zvířat z neznalosti, neodbornou manipulací, ustájením, krmením. Tuto zkoušku zajišťuje zkušební komise KS na základě zkušebního řádu KS. Předním zájmem členů KS je výcvik dravců k lovu, jejich ochrana, reprodukce v zajetí, případně jejich návrat do přírody, šíření osvětové a výchovné činnost o nezastupitelnosti dravých ptáků ve volné přírodě.

Dovoz, vývoz, obchod a vlastnictví (držba) všech dravců a sov jsou regulovány určenou právní ochranou druhu. Kromě toho se ještě na mnohé domácí druhy dravců vztahují předpisy myslivecké.

1.2. Charakteristika dravců a sov běžně užívaných  v ČR k sokolnictví:

1.2.1. Dravci nízkého letu

Jsou to dravci zejména krahujcovití. Vyznačují se impulzivním chováním, rychlým startem letu, proto chov ve voliérách se doporučuje pouze u vhodných jedinců. Polootevřené voliéry musí být v zásadě malé, pro možnost vlastního poškození.

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je nejpoužívanější sokolnický dravec. Výtečný lovec zvěře pernaté i srstnaté. Potravou méně náročný.

Krahujec obecný ( Accipiter nisus) je malou kopií jestřába lesního, specialista na lov drobných ptáků do velikosti holuba. Je potravně náročný jak na kvalitu tak krmnou dávku, proto je vhodný do rukou zkušených sokolníků.

Káně Harrisovo (Parabuteo unicintus) je exotický dravec používaný k lovu z pěsti jak zvěře pernaté do velikosti bažanta, tak srstnaté do velikosti zajíce. Je to inteligentní dravec, klidné a vyrovnané povahy.

1.2.2. Dravci vysokého letu

Jsou dravci zejména sokolovití. Jsou povahově klidnější než předešlá skupina, člověk s nimi snadněji naváže úzký kontakt.  Vyznačují se pomalejším startem, ale zato větší rychlostí jak v tahu, tak při stoupání do výše.

Sokol stěhovavý ( Falco peregrinus) je typickým zástupcem sokolů, skvělý lovec a specialista na pernatou zvěř. Potravou je náročnější než jiné sokolovité druhy dravců. Dobře cvičitelný a tvárný v rukou zkušenějších sokolníků.

Sokol lovecký (Falco rusticolus) je největší ze sokolovitých dravců, vynikající letec a všestranný lovec.

Raroh velký (Falco cherrug) inteligentní dravec. Tvárný a poměrně snadno cvičitelný jak na zvěř pernatou, tak srstnatou.

Raroh jižní (Falco biarmicus) u nás méně používaný dravec, je menší než raroh velký. Vhodný pro biologickou ochranu letišť a vinic před menšími druhy ptactva.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je pro svou mírnou a přítulnou povahu nejvhodnějším dravcem pro začínající sokolníky. Tento dravce je potravně méně náročný. Její lovecké využití je minimální pro specializaci k lovu hrabošů.

Dřemlík tundrový (Falco columbarius) je jeden z nejmenších sokolovitých dravců používaných v sokolnictví pro lov drobného ptactva. Je rychlý a obratný letec.

  1.2.3. Orli

Jsou velcí a atraktivní dravci, charakterizování dlouhověkostí, flegmatičností, někteří z nich výborní lovci. Pro klidnou povahu je možnost držení i v prostorných voliérách. Výcvik letových schopností je časově nejnáročnější z uvedených skupin dravců. Množství potravy odpovídá velikosti těchto dravců.

Orel skalní ( Aquila chrysaetos) je nejčastěji používaný dravec této skupiny. Vynikající lovec především zvěře srstnaté běžně do velikosti lišky. Pro značnou sílu patří do rukou velmi zkušených sokolníků.

Z jiných orlů byl u nás využíván orel královský (Aquila heliaca), orel stepní (Aquila rapax), orel jestřábí (Hieraaetus fasciatus) aj.

1.2.4. Sovy  

Sovy jsou v sokolnictví používány méně často. Nejčastějším  druhem je výr velký (Bubo bubo). Je to velká sova lovící běžně zvěr srstnatou a pernatou.

II. Speciální  část

A. Hlavní  nároky na umístění dravců 

A. 1. Zásady

Sokolnickým způsobem smějí  být chováni dravci pouze osobou, která složila sokolnickou zkoušku a vlastní platný sokolnický průkaz. Také v zařízeních, které provozuje chov dravců, musí pracovat nejméně jedna osoba, které složila sokolnickou zkoušku. Chov dravců sokolnickým způsobem se rozumí cílený výcvik směřující k volnému letu dravců. V době výcviku se létání  doporučuje nejméně 3x v týdnu ve výjimečných případech vyžadujících  povaha a potřeba výcviku s  pauzou volných letů 14 dní. V době pelichání dravci zpravidla nelétají. Z důvodů dlouhodobé nemožnosti výcviku z osobních důvodů chovatele je nutné zajisti pro dravce nutný pohyb, případně přemístění do voliéry.

A.1.1. Způsoby připoutání a posedy

Sokolničtí dravci, případně sovy  smějí být  chováni (drženi) historicky osvědčenými způsoby. Chov dravců sokolnickým způsobem se vyznačuje tím, že dravec je uvázán za oba stojáky (tarsometatarsus). Ptáci si při pravidelném tréninku na takovýto způsob připoutání bezezbytku zvyknou.

K uvázání ptáků slouží vhodné speciální řemínky, jejichž délka nesmí přesahovat konec rýdováku. Ty jsou  protaženy na obratlík, který zabraňuje zamotání. Manžety s krátkými řemínky jsou rovněž přípustné.

Na opačné straně obratlíku je upevněn kožený řemen, nebo pletená nylonová šňůra 1-2 metry dlouhá, připevněná na posed, hrazdu  nebo proletovačku. Dravec musí být uvázán vždy za obě nohy. Během létání na volno nesmí být řemínky spojeny a dravec musí být označen za účelem identifikace. Jako identifikační znak se nejčastěji používá čitelná jmenovka s adresou chovatele nebo chovatelský kroužek.

Výstroj musí být zhotovena tak, že

·    pták neutrpí škodu,

·    nemůže se utrhnout,

·    uzly se nerozvážou samy od sebe, nebo je nerozváže pták

·    všechny díly, které se přímo dotýkají kůže, jsou zhotoveny z dostatečně široké,              měkké a promazané přírodní kůže, nebo jiného vhodného materiálu.

Pro dočasné zastínění před visuálním drážděním, včetně transportu, je v mnohém případě vhodné použití dobře přizpůsobené čepičky.

   A.1.2. Nízké posedy

Slouží k umístění během výcviku a lovecké sezóny, u vhodných dravců i v době pelichání, tedy po ukončení období volných letů, v případě léčby, apod. Dravci umístěni na těchto posedech mají mít možnost přístřešku s ochranou před nepříznivými povětrnostními vlivy, jako je přímé slunce, silný vítr, sníh a trvalý déšť. Při dlouhodobém umístění tímto způsobem, např. v průběhu lovecké sezóny, nebo pelichání, je přístřešek povinností. Dále je nezbytný vhodný a udržovaný povrch, přístup k vodě.

Jsou rozeznávány v zásadě 2 typy nízkých posedů:

·        Sokolí nebo orlí špalek je asi 25-50cm vysoký, povrch kulatého posedu je z měkkého přírodního dřeva, nebo má být potažen korkem, nebo umělým trávníkem, apod.

·        Jestřábí oblouk je vyroben z vhodného pevného materiálu, jehož dosedová část je obalena měkkou kůží nebo jiným měkkým materiálem.

A.1.3. Vysoká hrazda

Je to posed ve výši asi 100 – 140 cm ve formě vodorovné tyče nebo Wallerova posedu se svisle vypnutou tkaninou.  

Vzhledem k tomu, že svoboda pohybu je na hrazdě omezena, je tato forma umístění přípustná celodenně pouze v prvních dnech výcviku. Jinak  je přípustná po dobu několika hodin v období  létání na volno, anebo v době nočního klidu..

Převrácení ( spadnutí) hrazdy je třeba zabránit.

A.1.4. Proletovačka

Je zařízení s vodícím lankem a kroužkem, které umožňuje pohyb mezi dvěma posedy, nebo do určené vzdálenosti od posedu. Patří mezi novější typy posedů, použití je individuální, obvykle v době klidu, tedy pelichání.

A.1.5. Známky nepohody a poškození dravce

Zásadní znaky objevující se u nevhodného držení a chovu nežádoucí osobou při připoutání k vyjmenovaným posedům nebo jejich náhražkám jsou :

·      Zjevný stres způsobený nevhodným  umístěním  v rušivém prostředí

·      Poškozené opeření a otlaky na stojácích

·      Nestandardní upoutání za stojáky způsobující odřeniny (řetězy, šňůry aj.)

·         Zjevný stres způsobený špatnou manipulací a přístupem chovatele

A.1.6. Voliéra, komora

Voliéry mají být zařízeny tak, aby umožňovaly provádět cílený program s dravci.

Voliéry používané sokolníky mohou sloužit k držení dravce během pelichání dle druhu a povahy dravců anebo k cílené reprodukci.

Typy voliér se dělí podle účelu a konstrukce.

Dělení podle účelu:

·        Pelichací voliéra je obvykle malé zařízení umožňující kontakt dravce                      s  člověkem

·        Voliéry k reprodukci se liší u ptáků rozmnožující se bez asistence člověka (chovy v divokých párech). Tato zařízení jsou prostorná umožňující létání a hnízdění v předem připravených hnízdních prostorách. U reprodukcí asistovaných člověkem – imprinti sexuálně vázaní na člověka, jsou voliéry minimálních rozměrů, umožňujících přeskakování na odsedávkách a tak těsný  kontakt s chovatelem. Rovněž voliéry s ustájením poloimprintů (chovy v párech) s cílenou stimulací člověkem jsou poměrně malých rozměrů, podobně jako voliéry pelichací. Cílenou stimulací se myslí především krmení z ruky, kdy dravec toká na chovatele i partnera.  

Dělení volier podle konstrukce:   

Všechna zařízení pro chov dravců a sov  jsou vybudována tak, aby minimalizovala  poškození (včetně poškození opeření). Například napětí sítí a drátů voliér musí být dostatečné, musí být pravidelně kontrolováno. Průhledné zábrany jsou konstruovány tak, aby se o ně letící pták nemohl zranit. Naše klimatické podmínky umožňují chov dravců bez zvláštních teplotních opatření, pokud je zachována zásada přístupu do závětrného  přístřešku.

K dispozici musí být snadno čistitelná krmná a koupací zařízení, která jsou, stejně jako odsedávky, umístěna tak, aby byla co nejméně znečišťována exkrementy.

A.1.7. Doporučené rozměry voliér

Uváděné doporučené rozměry voliér a pelichacích komor nevystihují konkrétní chovatelský záměr ani povahovou individualitu jedinců. Jsou určeny na základě dlouhodobých zkušeností a úspěšné chovatelské praxe členů KS. 

Doporučené minimální rozměry jsou:

Dravci malí (např. poštolka, výreček, kulíšek, sýc)

1 jedinec  Plocha  2,5m2       Výška 1,7m

Pár           Plocha  3,75m2     Výška 1,7m

Dravci střední velikosti (např. sokoli a jestřáb, pustovka, kalous, puštík obecný)

1 jedinec  Plocha  4m2          Výška  1,7m

Pár           Plocha  6m2          Výška  1,7m

Dravci velcí (např. orli, puštík bělavý, sovice, výr )

1 jedinec   Plocha  12m2         Výška  2,5m

Pár            Plocha  16m2          Výška 2,5m

Uváděné doporučené rozměry připouští výjimky,  které vyplývají z individuálních potřeb chovaných jedinců nebo chovatelského záměru, za přísného respektování psychické i fyzické pohody dravce.

Na základě dlouhodobých zkušeností je všeobecně známo, že poměrně malé voliéry udržují dravce v příznivém kontaktu se sokolníkem a snižuje se možnost poranění dravce.

A.1.8. Známky nepohody a poškození dravce ve voliéře

Zásadní znaky objevující se u nevhodného držení a chovu ve voliérách jsou:

·            Poškozené opeření a otlaky na stojácích

·            Zjevný stres způsobený špatnou manipulací a přístupem chovatele

·            Odřeniny ozobí a temene hlavy

     A.1.9. Transport

Přemísťování dravce se uskutečňuje buď nošením na rukavici, nebo ve speciálně upraveném prostoru. Tím může být přepravní bedna, nebo klec, kufr nebo sedadlo automobilu, případně jiný prostor zajišťující bezpečné a pohodlné cestování. Přepravní prostor nesmí obsahovat ostré hroty, těkavé látky, musí být dostatečně velký, aby bez námahy umožnil změnu polohy při cestování, musí mít přiměřeně drsnou, ale měkkou podložku umožňující zachycení prsty, ale znemožňující setrvačný posun při změně pohybu. Musí mít zajištěno dostatečné větrání celého prostoru. Během transportu není po nezbytnou dobu dravec krmen nebo napájen.

B. Výživa a krmení

Předkládání živých obratlovců ke krmení není dovoleno a z  důvodu ochrany zvířat proti týrání je odmítáno. Zákon o týrání definuje tyto výjimky:

·     Příprava na zdivočení a vypuštění do volné přírody

·          Lov

Nároky ptáků na kvalitu potravy musí být uspokojeny. Zásadně by potrava měla být pestrá, jak jen je to možné a ne pouze čistá svalovina, ale měly by ji tvořit také kosti, srst a peří jako vývržkové látky. Podle potřeby se podávají vitaminy a minerální látky.

Dospělí jedinci nejmenších druhů mají být krmeni dvakrát denně, velké druhy jednou denně. Protože  dravci střední velikosti a velcí neloví úspěšně denně, zařazuje se u nich v době, kdy nepodávají velké tělesné výkony, půst k zamezení vzniku nadváhy.

Pro dosažení lovecké kondice musí být dravci, kteří jsou připravováni k lovu, krmeni restriktivně, to znamená omezeně. Při tom ale nesmí docházet k nouzi o potravu. Pro omezené krmení má být zvoleno krmení, které má redukovaný obsah energie a obsahuje množství balastních látek. Všechny nezbytné minerální látky musí být v krmení obsaženy v optimálním množství. Redukce tělesné hmotnosti může dosahovat asi 15%, vycházíme-li z maximální hmotnosti na konci pelichání s neomezeným krmením a relativním nedostatkem pohybu, kdy je dravec přetučnělý. Kondice je rozdílná podle druhu. Cílem výživy je dostat ptáka do takové tělesné hmotnosti, která odpovídá lovecké kondici ve volné přírodě.

Dravci a sovy kryjí potřebu vody z velké části z potravy. Přesto jim má být k dispozici mělká nádoba s nezávadnou vodou k pití a ke koupání.

C. Chov ptáků, kteří potřebují  zvýšenou péči

Nemocní a zranění  dravci a sovy zvyšují nároky na držení a umístění. Podle povahy onemocnění či zranění je adekvátním způsobem přizpůsoben způsob léčení, ustájení i výživy.

 Dravce nalezené ve volné přírodě je třeba odevzdat do stanic handicapovaných dravců nebo členům KS.

O zraněné a nemocné dravce v rukou sokolníků se starají sokolníci sami.

D. Doporučení

Uvedené pokyny chovu dravců a sov v péči člověka, platné pro členy Klubu sokolníků při ČMMJ doporučuje Rada klubu obecně pro všechny fyzické i právnické osoby, v jejichž držení jsou dravci i sovy. Naplnění pokynů zajišťuje psychickou i fyzickou pohodu dravců a sov.

Doporučená literatura:

             Zdeněk Štenberk: Sokolnictví, SZN Praha, 1968

             Jan Kumbera: Výcvik loveckých dravců, SZN Praha, 1976

             Ptáček J., Mikulica O.: Sokolnictví v ČSSR, SZN Praha, 19

             Periodikum - Zpravodaj Klubu sokolníků